Zdroj: http://kctvm.wz.cz/install/index.php?a=473 • Vydáno: 15.12.2022 23:23 • Autor: PeVal
Povídání o zajímavostech z Beskyd a Valašska
(Hruška F., text a foto, 2022)
Radhošť je krásná hora nad Rožnovem pod Radhoštěm. Tyčí se do 1129 m výšky a je sedmá v pořadí nejvyšších hor Beskyd. Celý masiv leží na katastru Dolní Bečvy (jižní polovina) a Trojanovic u Frenštátu (severní část).
Radhošť patřil od pradávna slovanskému bohu Radegastovi. Byl to Bůh slunce, války a vítězství. Naši předkové jemu nosili dary, část úrody, dobytek, zvěř apod. Koncem jara se na jeho počest slavil letní slunovrat. Lidé tancovali, zpívali, večer a v noci hořely vatry. Pověsti také uvádí, že Radegast je v podzemním radhošťském chrámu. Chrám má tři vchody, a uvádí se, že v 18.století se dalo projít z Pusteven až na Radhošť podzemím přes krasové pukliny, tzv. ďůry. Píše se o tom v pověsti o Sirotku z Radhoště (více…). Stále ještě není až dodnes podzemí probádané.
Radegast je pro dnešní dobu ztvárněn jako socha z roku 1930 na vrcholové trase z Pusteven na vrchol hory. Nepůsobí příjemně, tváří se přísně, nikdo si ho nesmí rozhněvat.
Na vrcholu hory Radhošť je postaven kříž z roku 1805, kaple sv. Cyrila a Metoděje z roku 1896-1898, sousoší věrozvěstů z r. 1931 (autorem je frenštátský rodák A.Polášek z Chicaga). Kaple má pěkný interiér a u ní se konají hlavní oslavy jejich svátků, hlavní pouť, kde putuje mnoho poutníků. V kapli je také pamětní deska o návštěvě prezidenta T.G.Masaryka, který Radhošť a kapli navštívil 23.6.1928. Blízký vysílač nezapadá plně do této skupiny památek.
Velká národní slavnost se konala r.1868, kdy se připravoval kámen do základů Národního divadla. Měl velikost 4x2,5x2,5 m a hmotnost 4800 kg. Byl dovezen z Radhoště na stanici POLOM a vlakem do Prahy, kde jej předal František Palacký.
Hora Radhošť byla vyhlášena v r. 1955 národní přírodní rezervací.
Přístupnost na Radhošť je pro motoristy přes Pustevny po zaparkování a pak po vrcholové značené trase kolem sochy Radegasta, hotelu Radegast až na vrchol (cca 4 km). Pro pěší turisty jsou vyznačené trasy z Rožnova p.R, z Dolní Bečvy, z Prostřední Bečvy a také z Trojanovic. Výhodným dopravním prostředkem je také lanovka z Trojanovic na Pustevny a pak po vrcholovce turisticky.
Při dobrém počasí jsou z vrcholové trasy krásné výhledy. Směrem k Jihu až jihozápadu je viděl hřbety Hostýnské a Vsetínské hornatiny, Javorníků na pomezí ze Slovenskem a také Bilých Karpat. Někdy je dobře vidět až masiv malé Fatry a štíty Tater. Ve směru na východ je vidět vrcholy dalších hor, Lysé hory, Smrku, Kněhyně, Čertova mlýna. Severovýchodně se otevírá pohled na ostravskou pánev přes vrchol Ondřejníku. Směrem na sever je to výhled na štramberský Kotouč a také na hory nad Frenštátem, např. Veřovický Javorník. Pohled na severozápad nám může přiblížit až Jeseníky.
Hřebenovkou je Radhošť spojen s Pustevnami (1018 m n.m.). Toto horské místo má název podle poustevníků, kteří zde v minulosti se uchylovali. Dnes je to významné turistické středisko, výchozí bod na Radhošť, výchozí bod pro turisty na další hory směrem na východ. V zimě je vrcholová na Radhošť upravená jako běžecká trať pro lyžaře.
Pustevny jsou malebné díky dřevěným stavbám v lidovém slohu podle Dušana Jurkoviče. Je to hlavně Maměnka a Libušin. Příjezd pro motoristy je z Prostřední Bečvy na parkoviště pod Pustevnami. Dobrý přístup je také lanovkou z Trojanovic. Zajímavou atrakcí je také rozhledna nad korunami stromů.
Sirotek z Radhoště je pověst nebo i pohádka. Velmi dávno žili na Radhošti dva bratři, Mach a Jan. Oba měli děti, Mach dvě, Jan čtyři. Mach brzy ovdověl, pak i on onemocněl a požádal bratra za poručníka svým dvěma chlapcům. Ženě Jana se to nelíbilo, vzala by si jen staršího, měl již 14 roků, mladšího nechtěla, měl teprve dva roky, a navrhovala, aby ho dal cizím, že si ho někdo jistě vezme. Jana to velmi trápilo, říkal, že jsou i jeho krve a že i ten mladší by mohl být pro ně také dobrý. A vzal si oba bratry, Josefa staršího a Michala mladšího. Oba se snažili, pomáhali a žili dobře v rodině Jana.
Přišly ovšem zlé časy, velká bída a Jan musel prodat i svoji krávu. Jeho žena byla ještě více nespokojená, hádala se a tvrdila, jak by jim bylo lepší bez dětí od Macha. Ale přemluvila ho, aby ho dal pryč. On se rozhodl, že ho dovede do hor a nechá, říkal: „Od Boha jsem sirotka přijal, Bohu ho nyní odevzdám“. Jednou brzy ráno řekl desetiletému Michalovi: „Michale, půjdeme spolu, abychom někde v tom Radhošti našli nějaký poklad“. Michal netušil nic zlého, došli s veselou až k dírám do hory, strýc rozsvítil světlo a šli dovnitř. Procházeli hlubiny pod zemí dlouho, došli až k řece v podzemí. Posadili se a strýc Michalovi řekl, tady si sedni a počkej mne, tady máš chleba, zatím jez. Nešťastný chlapec dlouho čekal, všude byla černá tma, jen naslouchat, zda se strýc vrací. Po dlouhé době ho napadlo, že strýc ho tam nechal a šel sám domů. Rozhodl se najít cestu sám ve tmě. Šel ovšem na opačnou stranu, než přišel, prodíral se skalami, unavil se až klesl na skály a brečel. Postavil se chvíli, a namířil si to zpět, najít opět řeku. Jak prolézal různými jeskyněmi, zachytil o dva krápníky a ty mu zůstaly v batohu na zádech. Podle zvuku toku našel řeku, nebylo to původní místo se žebříkem, musel proto jí přeplavat. Pak došel k místu východu, vylezl z podzemí a viděl, jak je podřený a poraněný na nohou a rukou, jak je má zakrvácené, bylo mu zima a měl veliký strach.
Sedl si na zem, děkoval Bohu, že našel cestu ven, vzal si kousek chleba a uvažoval, že půjde dále do světa, když ho strýc nechce. Pustil se s chutí na cestu, přišel ke starému hradu. Vyptal si kousek chleba od služebníka hradu a jak seděl, uviděl služebník v batohu dva krápníky. Zalíbily se mu, všem kolem to ukazoval, až nakonec je donesl pánovi na hradě. Pan poznal, že jsou zlaté, vyptával se ho, kde je vzal. Michal mu vše vysvětloval. Nakonec pána napadlo, že si vezme Michala za svého, on byl svobodný a vlastní děti neměl.
Na hradě se Michal všemu naučil, byl na hradě již 17 roků, kdy pán onemocněl, a odkázal všechno bohatství Michalovi. Přikázal mu, aby žil střídmě, a aby na chudý lid pamatoval. Za 14 dní pán hradu zemřel.
Po dvou letech, co byl Michal pánem, přišel jednou k hradu stařec, v roztrhaných šatech a velice zchátralý. Velice to nim hnulo a nechal přivést jeho k sobě. Michal ihned poznal strýce, ale on jeho nepoznal. Stařec začal prosit o jídlo, že má hlad a je úplně chudý. Potvrdil mu, že dostane najíst, nejdříve ale ať si sedne vedle. Pán si položil vedle sebe také svůj nožík, který měl od strýce z příchodu do jeskyně. Stařec mu vyprávěl, jak byl bohatý, se zlými časy ale zchudl, jak pak vše musel prodat a o vše přišel, že nyní nemá ani chléb. Také mu sdělil, že tři děti mu zemřely na neštovice a čtvrté je darebák, vůbec se o něj nezajímá. Sluha pak přinesl jídlo a pán mu řekl, ať si ho krájí nožíkem. Když ho bral do ruky, poznal, že je na něm znak, který mu jako strýc na nožík vyřezal. A hned se ptal, kde k tomu noži přišel. Pán se snažil to zamluvit, napínal ho. Pak mu položil otázku, „Strýci Jane, vy neznáte sirotka Michala? „Ulekl se, poznal ho a padl na kolena. Michal ho zvedl, ovšem na jídlo již neměl chuť. Řekl mu, že mu vše již dávno odpustil a řekl mu, že může u něho žít až do smrti. Žil ještě necelý rok, zemřel v radosti a ve smíření, že Michal nezahynul, protože ho to velice trápilo, co mu udělal. Také pozval k sobě i nedobrého čtvrtého nevlastního sourozence, který byl někde ve službě.
Pod Radhoštěm žila selka se svou dcerkou. Byla dlouho svobodná a neobjevoval se žádný ženich. Až jednou přišel do domu myslivec a požádal ji o ruku. Matce se to nelíbilo a souhlasila jen, když na vrcholu hory postaví mlýn, a to do dvou dnů, než zakokrhá kohout a bude tam mlít obilí. Druhý den přišel za selkou soused a když uslyšel, co se stalo, řekl jí, že od rána chodí po okolí žebrák a že kupuje všechny kohouty. Doporučil jí, ať svého kohouta neprodá a ať ho dobře schová. Když již byla druhá noc u konce a bylo zřejmé, že mlýn je skoro hotový, vynesla kohouta na střechu. Ten zakokrhal a myslivec se najednou rychle ztratil. Mlýn nebyl dostavený, začal chátrat, rozpadal se, pouze zbyly na vrcholu hory jeho zbytky a náhon.
Velmi dávno žil v Rožnově tkadlec a měl dva syny. Jeho velkým snem bylo, aby mohl jít pouť do Říma. Neměl ale dost peněz, proto cestu oddaloval, až zestárnul a na splnění snu již neměl sil. Změnil své přání a rozhodl se, že nechá jednoho svého syna vystudovat. Ale brzy zemřel.
Jeden syn se oženil a druhý šel na vojnu. Ženatý syn bydlel v domku, často vídal nebožtíka, jak v poledne a v půl noci sedává na schodech na půdu. Po smrti otce se stalo to, že chodil do bývalého domu strašit. Jednou k nim přišel starý žebrák a poradil mu, aby se nebožtíka zeptal, co by chtěl a proč nemá po smrti pokoj a klid.
Jednou, když opět seděl duch otce na schodech, odvážil se syn zeptat, co si přeje a co potřebuje. Odpovědí bylo, že za života nevykonal to, co si slíbil. V tu dobu se vracel z vojny druhý syn. Oba přemýšleli, jak otci pomoci. Neměli peníze, nemohli studovat a nemohli ani dělal cestu do Říma. Nakonec se druhý syn rozhodl, že udělá nějakou oběť. Vyšel na Radhošť, postavil si pustevnu s kapličkou. Tam se chodil modlit za otcovu duši. Od té doby se otcův duch ve stavení již neobjevil.
Tento syn žil na Radhošti jako poustevník až do své smrti, živil se kořínky rostlin a dary, které mu nosili lidé z okolí. Nakonec přibylo tam poustevníků více, většinou žili pod převisy ze skal a v podzemí. V jedné byl nalezený zvon a stará rytina s obrazem Boha s hlavou a třemi obličeji, jako trojjedniný Bůh. Jeden z poustevníků se jmenoval údajně Felix a zemřel v r. 1784.
Každoročně po dvacet roků v létě vždy přicházeli tři muži v černém oblečení na Radhošť. Vždy se nejdříve zastavili u pastýřů na salaši a bača je pohostil ovčím sýrem a žinčicí. Dvacátý první rok řekli muži bačovi: “Každý rok nás hostíte sýrem a žinčicí, vlastně je to jediné, co máte, a dáváte to úplně zadarmo. Chceme se Vám za to odměnit. Vezměte si měch a pojďte s námi.“ Šli společně na vrchol Radhoště. Zastavili se u jedné ďůry, a řekli mu, aby v podzemí ani slůvkem nepromluvil. Pak šli spolu dlouhou chodbou, došli do prostorné a osvětlené místnosti, tam poklekli a muži se modlili. Ve stěně se následně ukázaly dveře, jeden z mužů je klíčem odemknul a otevřel. Ocitli se na zeleném prostranství, prošli po lávce přes potok. Bača se moc bál, protože kolem lávky byli draci, vzali ho mezi sebe a došli. Opět došli ke skále, opět otevřeli dveře, a byli opět ve světnici, kde na stěnách viseli hrozny. Muži si je brali do kabel jen bača si nebral. Proto mu jeho kabelu naplnili.
Když vyšli na povrch a na salaš, ukázali mu, že má v kabele plno zlata a stříbra. Bače je ještě jednou a naposledy pohostil, a podle jejich prosby je doprovodil na vrchol Radhoště. Tam se představili, že jsou černokněžníci z cizí země, každý svlékl plášť, sedli si na něj a odletěli.
Bača si za zlato a stříbro koupil statek a netajil se tím a vyprávěl, jak k bohatství přišel. Brzy se našli tři odvážlivci, vydali se Radhošť, našli chodbu a dostali se do toho velkého prostranství. Byly tam tři kádě a plné peněz. V tom z jedné kádě vyletěl kohout a křídly zhasnul lampy. Byla velká tma, ale naštěstí měli provázek až k východu. Tak se dostali bezpečně ven. Vzali si lampu a chtěli se vrátit do prostranství pro peníze. Kohout jim opět zhasnul všechna světla. Nyní již dostali strach, vrátili se na povrch a již nikdy nic nehledali.
První zmínky o radhošťských jeskyních, místně „ďůry“, jsou z 15.století. Jsou opředené mnohými pověstmi. Např. že zlatá socha Radegasta je ukryta v jeskyni „Volařce“, kam ji odnesli pohanští kněží, aby socha nepadla do rukou křesťanů.
Z r. 1830 je dochovaný rukopis v laštině, kde je napsáno, abys šel na Pustevny, pak 400 kroků k díře, vchodu do skály. Vlez mezi kamenné desky, jdi kamennou chodbou až do jejího rozšíření, tam jsou dva hladké kameny a na jednom znamení. Musíš vejít mezi dvě kamenné desky, a kousek dále je díra do země, kde se musíš spustit. Pak sejdi skalní rozsedlinou, teče tam řeka a je zde lávka. Nedívej se do žádné díry, jdi stále rovně a hlídej znamení doleva nebo doprava. Dojdeš ke dveřím, klíčem nahoře je odemkni a vstoupíš do komory plné zlata.
Roku 1848 vyšla do skal výprava otce J.R.Vitáska, hajného z Trojanovic. Byli to tři hledači pokladů, byli vybavení světlem, lany, a ďůru jim pomohl najít ogar od Valchařů. Dostali se až do velké síně v podzemí, jeden z nich, nějaký Šaron měl knihu s popisem cesty. Podzemní bystřina jim ale zabránila pokračovat v cestě, tak se vrátili.
Asi 250 m od vyhlídky Cyrilka je vstup do rozsáhlého jeskynního systému v délce přes 370 m. Jeskyně Volařka začíná těžko hledatelným dlouhým sestupem do 3 m hloubky a končí v neprůchozích chodbách o délce cca 18m. Její poloha je N 49°29.506´E018°12,786´. Jeskyně Velká Volářka (krasybeskyd.cz). /p>
Další ďůry jsou Černá hora, Na Zaryjích, Biskupovka (2x), Rajchora díra, V kapradí, Šampionka, Radochova studna, jsou známé, ale bez legend. Vesměs je podzemí Radhoště odborně neprobádané.
Mapa s jeskyní Cyrilka
Mapa s jeskyní Volařka
Jednou řádila nad Beskydami strašná vichřice. Lámala stromy, trhala kamení ve skalách, velké množství vody napršelo. Pak se narodila dívenka Rusana, která vyrostla v překrásnou ženu. Byla černovlasá, modrooká, štíhlá, šla jako by tancovala. Nebylo muže, který by se na ni nezadíval, nebylo ženy, která na ni závistivě nepohlédla. Byla si toho vědoma, v srdci měla jen nedobrou pýchu.
Jednou večer se Rusana zatoulala pod vrchol hory Radhošť a zastavila se u domku starého bači. Chtěla se dovědět, zda bača někdy vidět krásnější dívku, než je ona sama. Bača se zamyslel a odpověděl. „Říká se o Tobě, že jsi nejkrásnější dívka v kraji, ale já musím říci, že jsou ještě krásnější. Vždy navečer vystupuji ze tří potoků, které tečou z Radhoště a tancují na palouku. Lubina je tmavá a vážná, Lomná je veselá a Bystrá se zlatými vlasy je nejživější.
Rusana již více nečekala a utíkala na palouk, kde se stékají tři říčky. Vyzvěděla, že Lubina si vlasy koupe v lučních květech, Lomná si umývá tvář v horské vodě a Bystrá dlouho tancuje na úbočí Radhoště. Rusana začala všechno dělat co dělaly ony. Bylo vidět, jak je ještě krásnější, ale také je pyšnější.
Jednou opět ji pýcha vyhnala do hor, byla veselá, poskakovala a tancovala, a zloba ji zatemňovala rozum. Najednou se otočila do kraje, nenávistně pohlédla na samoty. V tom se zvedl vítr, zatemnilo se počasí a vykřikla:“ Raději ať zkamením, než bych měla snášet myšlenku, že je někdo krásnější než já. V tom udeřil hrom a Rusana se proměnila v horu.
Na druhý den lidé uviděli, že vedle Radhoště vyrostla dorána nová hora. Jenom si šeptali, že je to zkamenělá zlá a pyšná Rusana, potrestaná za své hříchy. Dodnes, kdo má citlivé uši a jde po hoře Tanečnice, uslyší, jak hora – zkamenělá dívka tiše naříká…
Použitá literatura: